Píše se rok 1672 a mladý lékař a botanik Paul Hermann má pro Nizozemskou východoindickou společnost odcestovat na Cejlon (dnes Srí Lanka) a poskytovat lékařskou péči zaměstnancům společnosti. Souhlasí, protože zoufale touží po cestě do těchto tropických zeměpisných šířek – zejména proto, aby prozkoumal tamní rostlinnou rozmanitost. Cestu však podcenil, je velmi vyčerpávající.
Dlouhá a nebezpečná cesta
Muškáty původně pocházejí z Jižní Afriky (dnešní Jihoafrické republiky), kde je na úpatí Stolové hory objevil mladý botanik Paul Hermann.
Během plavby musel čelit několika bouřím a nemocem, které propukly mezi posádkou, ale po několika náročných a strastiplných týdnech se konečně dostal na pevninu. Ačkoli plavba ještě nebyla zcela u konce, loď zakotvila u zásobovací stanice Východoindické společnosti na jihoafrickém pobřeží. Zde se mohl Hermann na deset dnů vylodit, aby se krátce zotavil a mohl pokračovat ve své cestě.
Hermann objevuje neznámou, výjimečně krásnou květinu
Muškáty upoutaly Hermannovu pozornost, protože kvetly velmi bohatě a v pestrých barvách, z čehož byl nadšený.
Přerušení plavby využil k tomu, aby si prohlédl jihoafrické pobřeží a prozkoumal vegetaci v okolí Stolové hory. Tím, co našel, byl ohromen – zvláště po všech útrapách a nemocech, které ho během plavby provázely.
Objevil působivou rozmanitost rostlin, krajina zde byla zelená, plná květů a barev. Okouzlila ho především jedna květina: neznal ji a nikdy předtím se s ní nesetkal. Byla více jak dva metry vysoká, barevně kvetla a byla nápadně krásná.
Hermann si vzal několik vzorků této rostliny a následující lodí je odeslal do Nizozemska. Sám se pak vydal na Cejlon, dnes známý jako Srí Lanka, a ujal se tam svých povinností.
“Muškáty” se staly ještě populárnější a toužila po nich celá Evropa
Muškáty byly do Nizozemska dovezeny lodí a intenzivně se zde pěstovaly, stejně jako ve zbytku Evropy.
Tato rostlina byla velmi odolná. Na rozdíl od mnoha jiných vzorků rostlin, které Hermann také poslal, přežila cestu bez poškození a do Nizozemska dorazila v pořádku. Zde si ji převzali vědci a botanici, aby ji mohli zkoumat. Domnívali se, že se jedná o kakost, protože rostliny vypadaly podobně jako původní odolné trvalky pelargonie.
O rostliny pečovali, množili je a díky tomu se brzy objevily nejen v Leidenu, ale i v botanických zahradách dalších nizozemských měst. To samozřejmě nezůstalo bez povšimnutí a o tuto krásnou, odolnou a exotickou květinu se začali zajímat i další Evropané Zvláště nadšená z ní byla šlechta a obyvatelé bohatých měst.
Vznikají stále nové velikosti, tvary a barvy
Díky jejich zájmu byly muškáty tak žádané, že se začaly pěstovat v čím dál více tvarech, velikostech a barvách. V roce 1826 existovalo již 352 různých druhů muškátů, které byly uvedeny ve výmarském almanachu rostlin „Hortus Belvederanus“. Muškáty byly vyhledávány nejen jako okrasné rostliny, ale v jižní Francii se pěstovaly speciálně za účelem získání vůně pro výrobu parfémů.
Na popularitě jim neubralo ani zjištění, že ve skutečnosti nejsou druhem kakostů, jak se ukázalo v průběhu 18. století. Kakosty mají pět okvětních lístků stejné velikosti, ale tato rostlina měla dva větší okvětní lístky nahoře a tři menší dole. Ačkoli patřila do stejné čeledi rostlin, nejednalo se o druh kakostů. Dostala název „pelargonie“, ale tento název se ne všude ujal.
Dnes: 400 milionů prodaných muškátů za rok
Obliba muškátů stále roste bez ohledu na jejich jméno. Dodnes se každoročně vyvíjejí nové odrůdy a barvy. V současnosti je v Mezinárodním registru pelargonií zapsáno přibližně 17 000 různě pojmenovaných druhů a další stále přibývají.
V Evropě se každý rok prodá kolem 400 milionů muškátů, z toho 100 milionů pouze v Německu, a tento neuvěřitelný příběh zdaleka nekončí. Mladému Paulu Hermannovi se nejspíš ani nesnilo o tom, že se tato rostlina stane tak úspěšnou.